Proč mají děti rády dětské nádobí na hraní
Děti, především pak holčičky, si velmi rády hrají s panenkami. Umožňuje jim to jednak alespoň trochu realizovat vlastní fantazie, a zároveň si přehrávat modelové situace a učit se, jak je zvládat. Není asi třeba říkat, že to se jim bude v dospělosti hodit.
K tomu se jim však hodí i určité pomůcky. Velmi oblíbené jsou nejrůznější domečky, ideálně i s vybavením. Patří k němu třeba autíčka, nejrůznější nábytek, a také například dětské nádobí na hraní. To vše by samozřejmě mělo odpovídat velikosti domečku.
Můžeme si ale položit otázku, co se tímto hraním děti učí. A proč je to typičtější právě pro děvčátka? Jednoduše proto, že se tím připravují na domácí práce, což je už po staletí (ať už oprávněně či nikoliv) považováno za ženskou záležitost. Jistě, muži mohou být kuchaři, ale skutečně je běžná představa, že právě muž vaří každý den oběd či večeři? V kolika domácnostech to takto chodí? Troufám si tvrdit, že jen ve velice málo případech.
A základy k tomuto chování jsou položeny již v dětském věku, kdy kluci jsou od hry s panenkami spíše odrazováni, a i dnes je na to nahlíženo jako na cosi nevhodného. Není tedy divu, že si jen těžko osvojí tyto návyky v dospělosti.
Již při bližším zamyšlení je jasné, k čemu tento přístup vede. A že není k ženám zrovna příznivý, není třeba říkat. Co tedy s tím? Je potřeba vydávat nové zákony o rovnosti pohlaví?
Nikoliv. Tyto názory a vzorce chování se začínají utvářet již v malém věku. A děti obvykle jen kopírují to, co vidí u dospělých. Takže pokud to chceme změnit, pak by bylo dobré přestat škatulkovat hračky na ty „pro kluky“ a „pro holky“. To, že si kluk chce hrát s panenkami radši než s autíčky, neznamená, že bude gay. A to samé platí obráceně.
Hračka je zkrátka hračka, a pokud je vhodná pro jedno dítě, tak je vhodná pro všechny v dané věkové skupině. Možná je na čase, abychom si to připustili.
