Kurzy přežití
Sotva trochu odeznělo nebezpečí čínského viru, máme tady válku, téměř v přímém přenosu. Děsivé na ni je, že je skoro za rohem. Při schopnostech moderních zbraní, jsme se ocitli z ničehož nic na dostřel. Hodně lidí tahle situace děsí. V domnění, že je třeba se připravit na nejhorší, se hromadně hlásí do různých kurzů přežití. K radosti jejich organizátorům, mají pro následující sezonu vystaráno.
Neříkám, že jde vždy o vyložené nesmysly, ale je ve skutečnosti jen málo kurzů, které vám dají natolik zkušeností, abyste po jejich absolvování byli schopni přežít v situaci, na kterou by vás měli připravit.
Drtivá většina kurzů vám slibuje následující. Že vás naučí rozdělat oheň v přírodě a že vás naučí postavit si přístřešek kdekoliv. No, lákavá nabídka. Obě záležitosti se můžou v případě opravdové nouze hodit. Jenže jak je tomu ve skutečnosti?
Skutečnost je taková, že drtivá většina instruktorů vám bude nutit křesadlo. Ne, že by se tímto vynálezem doby kamenné oheň rozdělat nedal, ale položme si otázku, jestli budete mít zrovna křesadlo po ruce, až ho budete potřebovat. A taky se ptejte sami sebe, zda není vhodné mít bezpečně uložený balík zápalek a naučit se udržovat oheň po co nejdelší dobu.
Obdobná je výuka stavění nouzového přístřešku. Co si budeme povídat, střecha z větví, byť sebehustěji osazená začne vždy při delším dešti protékat. Na přespání pro jednu noc snad poslouží, ale při průtrži mračen moc velký efekt mít nebude.
Obdobné rady se týkají zajištění si pitné vody. Bez pořádného filtru se podle oněch chlápků, odborníků na přežití se neobejdete. Výsledek kurzu je ten, že bez speciálního vybavení v podstatě nemáte šanci. Nemyslím, že to je to, co vám zachrání život. Nouzi si totiž představuji tak, že se ocitnete bez vybavení někde na místě, kde si musíte pomoci sami. Bez křesadel, bez filtrů, bez dalšího vybavení.
